Blog

Podle organizace Clean Air Council se jen ve Spojených státech amerických každou hodinu vyhodí 2 a půl milionu použitých plastových lahví. Pokud si uvědomíme, že jedna plastová láhev se rozkládá skoro 1000 let, je to opravdu příliš mnoho.

Pro lepší pochopení ekologického dopadu výroby plastů se nejprve podívejme na úplný začátek procesu jejich vzniku.

Za vznikem plastové láhve stojí ropa

Samotnému vzniku plastu předchází vznik polyethylentereftalátu, který známe pod zkratkou PET. Pro výrobu plastové drtě musí nejprve hotové molekuly PET projít procesem polymerace. To znamená, že se molekuly spojí do dlouhých řetězců, z nichž vznikne požadovaný plastový materiál.

Výsledný plast je lehký, nepropustný, znovu použitelný a jeho vlastnosti jsou relativně stálé.

Není divu, že se tento všestranný materiál od roku 1940 lehce dostal do téměř všech domácností, průmyslu či výroby.

V současnosti se každou minutu celosvětově koupí milion plastových lahví a toto číslo by mělo do roku 2021 vzrůst ještě o 20%.

Všechno je v pořádku, vždyť vyhozené plasty se recyklují. Nebo ne?

V ideálním světě ano. Realita je však jiná.

Jen ve Spojených státech amerických je recyklováno pouze 20% použitých plastových lahví a ostatních 80% skončí na skládce. Zde vlivem povětrnostních podmínek působících na plastový odpad, jako jsou slunce a déšť, vzniká spojením vody a PET molekul jedovatý filtrát.
 

Ten se může prostřednictvím nedostatečně upevněného podloží skládky dostat do okolní půdy a řečiště podzemních vod a znečistit je.

Pokud plastový odpad neskončí na skládce, nejčastěji ho najdeme volně pohozený v okolí svého bydliště, na březích řek nebo v moři. Ním se často krmí mořské živočichy, které se výlovem později mohou dostat až na náš stůl.
 

Ekologický dopad na Zem je obrovský    

Produkce plastu má svůj podíl i na zvětšujícím se skleníkovém efektu. Například výroba jednorázových plastových tašek v jedné větší zemi ročně spotřebuje téměř 12 milionů tun ropy a výroba plastových lahví o 5 více. Environmentální zátěž můžeme přirovnat k tomu, jakoby do vzduchu vypustilo emise až 92 milionů aut najednou.

Abychom však nebyli jen negativní, za příklad fungující recyklace si vezměme Švédsko. Tato severská země je schopná recyklovat až 85% svého plastového odpadu.

Použitá plastová taška je dokonce vratným artiklem a do roku 2025 Švédové očekávají, že jejich spotřebu sníží na 80 kusů na osobu za rok.

Ze správně recyklovaných plastových lahví vzniknou i takové funkční předměty druhotné spotřeby:

 
    Zdroj: adidas.com    

Dá se znečištění tohoto rozsahu ještě zvrátit?

S alarmujícím nárůstem skleníkových plynů v ovzduší, se stoupající mírou znečištění půdy a s prognózou, že čistá voda se v některých světových oblastech vytratí do roku 2030, země postupně přijímají radikální kroky k nápravě blížící se ekologické katastrofě.

V Londýně plánují do léta 2018 na zkoušku osadit 20 nových napájecích fontánek s externím kohoutkem na snadné doplňování vody do láhve. Pokud projekt uspěje, do konce roku v centru a okolí Londýna přibydou další fontánky.

Starosta města Sadiq Khan takto reagoval na problém užívání jednorázových plastových lahví, "jejich dopad na okolí je nepředstavitelné," citoval ho deník The Guardian.

Rozhodnutí o osazení nových napájecích fontán přišlo poté, co v září 2017 Velká Británie zakázala používat v produktech péče o krásu plastové mikrogranule.

Nedávno bylo vědecky dokázáno, že mikrogranule ohrožují růst a život mořských živočichů. Anglie tak následovalo příklad USA, které tento zákaz vydali ještě v polovině minulého roku.

Proti znečištění se postavily i jednotlivci

Na projektech za záchranu světových oceánů a řek pracují skupiny jednotlivců skoro neustále. Někdy může jít pouze o malé zlepšení, jindy se zaměří na problém, který trápí environmentalisty už pořádně dlouhou dobu.

Výraznou osobností v tomto boji je i mladý Holanďan Bojan Slat, který v roce 2013 ohromil veřejnost svým ambiciózním nápadem vyčistit světové oceány od plastového odpadu.

Když měl jen 18 let, založil organizaci The Ocean Clean Up, jejímž cílem je v průběhu pěti let odstranit 50% všech nečistot, které se nahromadily v obrovské skládce, pohybující se v Tichém oceánu u pobřeží Kalifornie.

    Zdroj: timetoast.com    

Plán je to ambiciózní a zatím mu však všechno vychází tak, jak prognózoval v roce 2013. Držme mu proto palce.

Co můžeme pro záchranu planety udělat my    

Ne každý z nás má ambice, čas a prostředky na to, aby se stal ze dne na den Bojan Slate. Důležité je však uvědomit si, že bychom se o své okolí měli starat zodpovědně.

V tom nám může pomoci i stát podporou národní cirkulární ekonomiky, která výborně funguje v severských státech Evropy. Vždyť čistá voda, půda a vzduch jsou to nejcennější, co máme. Starejme se o ně.