Blog

Kombinace rostoucí populace světa, globálního oteplování a obrovských nároků průmyslu má za následek hrozbu nedostatku nezávadné pitné vody.

Jak tuto situaci dostat pod kontrolu? Jako jedno z řešení se jeví deselinizace vody – proces, při kterém se z mořské vody odebere sůl a následně se použije pro další spotřebu.

Na první pohled se zdá být tento směr jako jednoznačná volba. Vždyť slaná voda v oceánech a mořích tvoří přes 70 % veškerého povrchu Země, proto se její zásoby zdají být téměř nevyčerpatelné. Je to ale opravdu tak?

Voda i pro nehostinné oblasti

Dnes ve světě naleznete více než 20 000 odsolovacích stanic, které denně vyprodukují kolem 95 miliard litrů čisté vody. Tu, pokud odsolování a další úpravy proběhly správně, mohou lidé bez problémů pít a také používat k zavlažování či napájení zvířat.

Kdyby neexistovalo odsolování, s moderním způsobem života by se mohly rozloučit země jako Katar, Spojené arabské emiráty či Saúdská Arábie, kde se momentálně buduje největší odsolovací stanice s kapacitou 600 milionů litrů čisté vody denně.

Odsolovací stanice v Dubaji

K podobnému způsobu výroby čisté vody jsou nuceni přistoupit i v Los Angeles, Sydney či Izraeli, který je, stejně jako v recyklaci odpadní vody, jedničkou i v desalinizaci.

V zemi jí totiž dokážou pokrýt až 80 % potřeb pitné vody.

Výhody odsolování vyzdvihuje i studie podpořená Evropskou komisí z roku 2020. Ta přichází se závěrem, že „pokud se odsolování spojí s opětovným použitím vody na zavlažování, sníží se odběr podzemní vody a zároveň se zvýší její koloběh.”

Takto může přispět k adaptaci na vlivy klimatické změny a její zmírnění, poskytnout dostatečné množství vody pro lidskou spotřebu a také pomůže zachovat a obnovit ekosystémy.

Jak zbavit vodu soli?

V současnosti existuje několik řešení, jak z mořské vody odstranit sůl, ale spojuje je jedno – probíhají v deselinizačních stanicích.

V nich probíhá buď reverzní osmóza, při které se slaná voda přefiltruje přes tenké filtry a zanechá vodu bez soli. Jelikož se však ve filtrech mohou objevit různé bakterie, je třeba přefiltrovanou vodu ještě jednou pročistit.

Systém reverzní osmózy.

Ve světě se také setkáte například s použitím elektrodialýzy či nano-filtrace, ale stále nejpoužívanější metodou je napodobení klasického koloběhu vody - odpařováním.

V desalinizačních stanicích se za pomoci vařící vody vytvoří vodní pára, kterou zkondenzují zpět do kapalného skupenství, přičemž „na dně“ zůstává jen sůl.

Tento proces je však velmi náročný na spotřebovanou energii, což přináší první zásadní negativum odsolování, a to otázku jeho ekologické udržitelnosti.

Dopady na vodní ekosystém i ekonomiku

Kritici odsolování oponují několika argumenty. Jedním z nich je zmíněná energetická náročnost procesu. Stanice po celém světě totiž spotřebují více než 200 milionů kWh energie každý den.

Moderní desalinizační stanice sice stále více využívají obnovitelné zdroje energie. Avšak zejména v rozvojových zemích jako Tanzanie či Madagaskar jsou stále odkázáni na zdroje, které znečišťují ovzduší a přispívají k dalšímu oteplování.

Kromě toho je odsolování ekonomicky náročný proces, který si dnes nemůže dovolit vybudovat a provozovat kterákoli země.

Například jen na částečný rozpočet výstavby 17 stanic na solární pohon vyhradily Egypt a Etiopie celkem 2,5 miliardy dolarů.

„Odsolovací technologie musí být dostupné pro středně- a nízkopříjmové země, aniž by ještě více zatěžovaly životní prostředí a lidské zdraví nepříznivými účinky,” tvrdí Vladimir Smaktin, ředitel Institutu vody, životního prostředí a zdraví na Univerzitě Spojených Národů.

Obrovským problémem je i solná směs, která zůstává po odpaření čisté vody. Když se totiž vypustí zpátky do moře, její hustá konzistence klesne až na dno, kde prostě pohřbí veškerý život.

Provozovatelům proto odborníci radí, aby solné roztoky namísto vypouštění do moře využívaly například k výrobě elektřiny či získávání látek jako hořčík či lithium, které směs obsahuje.

Takto by i rozvíjející se země dokázaly otočit environmentální problém na lukrativní ekonomické příležitosti.

Samotné odsolování nestačí

Navzdory všem nedostatkům a hrozbám, které s provozem desalinizačních stanic souvisí, jsou a zejména budou nezbytnou součástí získávání pitné vody.

Aby však nenadělaly více škody než užitku, musí státy a společnosti, které stanice provozují, investovat do efektivnějších a udržitelnějších řešení.

Přestože je již dnes odsolená voda nezbytná pro přežití pro více než 300 milionů lidí na africkém kontinentu, stále jí není dost pro potřeby celého světa.

Podle údajů Světové banky se jen do roku 2030 zvedne celosvětová poptávka po zásobě čisté vody z té recyklované a slané na 40 %.

Kromě správného a udržitelného odsolování proto budou muset země přistoupit k vyššímu využívání a recyklaci odpadních vod.

I proto v Los Angeles plánují investovat přes 3,4 miliardy dolarů v rámci regionálního recyklačního programu, který by měl denně zásobovat čerstvou vodou kolem 500 000 domácností.

Odsolování spolu s využíváním recyklované odpadní vody tak skutečně mohou být řešením narůstající vodní krize. Musí být však technologicky udržitelné, aby na konci dne životnímu prostředí ještě více neškodily.