Blog

V rybích útrobách vylovených z Dunaje našli vědci mikroplasty. Přestože jsme věřili, že zemím bývalého SSSR se alarmující znečištění řek ještě nějakou dobu vyhne, bohužel, nestalo se tak.

Různé druhy plastů se do průmyslové výroby začaly dostávat již od počátku 20. století, přičemž do 50. let jejich výroba zažívala menší boom. V roce 2015 se však již produkuje o 322 milionů tun více umělé hmoty než v roce 1950. Zarážející je, že až desetina z tohoto množství skončí jako odpad v moři.

Problém s plastovým odpadem přitom nepostihuje jen moře, ale i řeky v Evropě a jiných částech světa. Dunaj, naše největší evropská řeka, ročně doplaví do Černého moře na jihu Evropy od 530 až do 1550 tun plastového odpadu.

"Ukázalo se, že tisíc metrů krychlových vody v Dunaji obsahuje v průměru 317 umělohmotných prvků," upozorňuje na rostoucí problém portál Aktuality.sk.

Vědci se domnívají, že klíčovým řešením, jak zabránit znečištění vod plastovým odpadem, je jeho efektivnější recyklace.

Proti znečištění bojují i Slovenští vědci

Jako reakce na narůstající znečištění toku Dunaje vznikla v roce 2017 skupina PlasticFreeDanube, která pracuje ve složení Slovensko-rakouské vědecké spolupráce. V čele slovenského týmu stojí současná vědkyně roku, chemička Marie Omastová.

Do roku 2020 tento projekt přinese výsledky, které nám odhalí, jaké plasty z úseku mezi Vídní a Gabčíkovo jsou v řece zastoupeny nejvíce. Dalším cílem projektu bude identifikovat, zda plasty vylovené z Dunaje pocházejí z průmyslové výroby nebo z domácností.

Ročně je v průměru až 150 milionů tun plastu určených pouze k jednorázovému použití.

Kromě makroplastů se vědci budou zabývat i mikroplasty, tedy plastem menším než 5 mm. Ten se snadno stává potravou ryb, které se později objevují například i na našem talíři.

"Chceme zjistit, které plasty se nejrychleji rozpadají na menší části. (…) Když se plast odírá o kameny, rozpadá se na menší části, které se pak mohou dostat do těla ryby," vyjádřila se pro Dennikn.sk Omastová.

Plastový odpad je jen vrchol ledovce

Problémy se týkají i velkých nadnárodních korporací, které se zabývají zemědělskou a farmaceutickou výrobou a které vypouštějí svůj odpad do Dunaje bez větší regulace.

Skupina Joint Danube Survey 3, fungující pod Mezinárodní komisí na ochranu Dunaje (ICPDR), uvedla top 20 látek, které v současnosti znečišťují náš evropský veletok. Pouze 7 z nich je registrovaných a pod neustálým legislativním dohledem.

Adam Kovacs z ICPDR říká, že jako organizace mají velmi málo informací o tom, jaké látky se z průmyslové výroby do Dunaje reálné vypouštějí. Připouští, že rozvoj legislativy EU je daleko za rozvojem zaběhnutého průmyslu.

Pakt Dunajské deklarace z roku 2016 si také uvědomuje tuto legislativní mezeru. Deklarace mimo jiné zmiňuje i potřebu vyvinout větší úsilí na identifikaci prioritních látek a nových chemických látek vyskytujících se v celém povodí Dunaje.

Čistírnami odpadních vod za čistší Dunaj

Navzdory nedostatečné legislativě státy z povodí Dunaje vyvíjejí stále větší úsilí o zachování jeho biodiverzity a angažují se v jeho ekologických zájmech.

Za vydatné pomoci evropských fondů by se v blízké budoucnosti měla zlepšit kvalita vody v nejvíce znečištěné části, tedy v ústí řeky. Jsou to právě města Bukurešť, Bělehrad a Nový Sad, které řeku zanášejí nejvíce. Absence efektivní čistírny odpadních vod dává prostor na hromadění nebezpečných látek a odpadu.

Slovensko se v rámci evropské iniciativy za čistší Dunaj zavázalo zrekonstruovat dvě ze tří bratislavských čistíren, a to v Petržalce a ve Vrakuni. I touto iniciativou tak bojuje proti narůstajícímu znečištění naší největší evropské řeky.