Blog

Bengalur

Více než polovina pitné vody v indickém městě Bengalúru se změní na odpadní. A jak by to nestačilo, 85% vody v městských jezerech se k pití použít nedá. Obyvatelům poslouží jen k zavlažování nebo chlazení v průmyslu.

Bengalur má dlouhodobé problémy s pitnou vodou, důvodů je přitom hned několik. Město, které je považováno za Silicon Valley Indie, roste rychleji, než se předpokládalo. Namísto současných 13 milionů obyvatel tam do roku 2031 bude žít 20 milionů lidí.

Zásoby jsou tedy nižší, než je třeba. Kromě toho vodní infrastruktura je zastaralá a město nedokáže efektivně zacházet s dešťovou vodou tak, aby se posílily zásoby spodních vod.

Výsledek je takový, že okrajové části města prostě nejsou napojeny na hlavní kohoutek. Některé domácnosti tak spoléhají na soukromé společnosti, které za přemrštěné peníze přinášejí vodu ze studní či jezer.

Čennaí

V Indii ještě na chvilku zůstaneme, protože pokud jde nedostatek vody, tamní město Čennaí na v některých částech už o vodu přišlo. Běžně jsou ve městě k vidění kamiony, které denně přivezou i 10 milionů litrů pitné vody. Důvod?

Město trápí industrializace, urbanizace a také klimatické změny.

V realitě to vypadá tak, že Čennaí se masivní výstavbou obral o záplavové plochy, které byly většinou tvořeny rybníky a jezery a které podporovaly kvalitu podzemních vod. Plocha takových vodních útvarů klesla o 75 %. Tímto způsobem město spodní vody do značné míry degraduje.

A i to, co místním zůstane, znečistí vody z Bengálského zálivu, které jsou extrémně špinavé. Město také bojuje s nedostatečnými srážkami.

Zatímco v době monzunů jich spadne hodně, po utichnutí dešťů jich je naopak příliš málo. V době sucha je proto nutné dopravovat vodu i z míst, která jsou vzdálena i stovky kilometrů.

Istanbul

Přestože Istanbul leží v okolí průlivu Bospor, má dlouhodobé problémy se zásobami vody. Podobně jako u jiných měst, i zde velkou roli hraje růst populace, industrializace a klimatické změny.

Problém však není jen to. Turecko se snaží stavět nádrže na zásobování vodou, ale jak píše The Guardian, zemi více záleží na hospodářském růstu, než na klimatických problémech.

Důkazem toho je, že některé vodní plochy a lesy se změnily na letiště, dálnici, silnice či mosty. V důsledku takového řízení může Istanbul do roku 2030 přijít o všechny zásoby vod.

Mexiko City

Dovedete si představit, že vám voda poteče jen pár hodin během týdne? V Mexiko City, které obývá 21 milionů lidí, to není nic neobvyklého. Každý pátý obyvatel zažívá takovou situaci běžně.

Vodu navíc dovážejí ze vzdálených míst a co je také znepokojující, město nemá žádný systém recyklace vody.

A i to, co mají, není použito všechno ke spotřebě obyvateli. Potrubí ve městě jsou totiž tak poškozena, že 40 % vody unikne do okolí právě v důsledku jejich poškození.

Jakarta

Vodu z kohoutku si v hlavním městě Indonésie pustí méně než polovina obyvatel.

Jakarta byla postavena na bažinách, a když se začalo s pumpováním vody pro potřeby obyvatel, vedlo to k tomu, že se město začalo propadat. Některé části se propadly tak, že se nyní nacházejí pod hladinou moře. Avšak vzhledem k nedostatku pitné vody si tamní obyvatelé hloubí studny, aby se k vodě dostali.

To ovšem není řešení, právě naopak. Lidé tím situaci jen zhoršují, protože takto vodu „vypumpují“ a tím ochuzují životně důležité vodonosné vrstvy.

Situace se vlastně ani nemůže zlepšit díky jevu, kdy se do podzemních vrstev voda nedostane ani po vydatných srážkách, díky „zapečetění povrchu“. Město totiž pokrývá tolik betonu a asfaltu, že nedovoluje vsakování srážkové vody.

Káhira

Nil nejen zásobuje lidi v Egyptě pitnou vodou, ale je také hlavním zdrojem vody pro průmysl a zemědělství. Jeden zdroj pro více účelů.

Pro Egypt je však příznačné i to, že země nedokáže efektivně zavlažovat půdu, protože používá techniky, které přes plodiny zbytečně přečerpávají galony vody.

Když se k tomu přidá znečištění Nilu a narůstající populační křivka, hlavní město i zbytek země čelí obrovskému vodnímu deficitu.

UNICEF tvrdí, že Egypt postrádá až 7 miliard kubických metrů vody, v důsledku čehož může do roku 2025 zcela přijít o zásoby vody.

São Paulo

V roce 2014 se největší město Brazílie dostalo na kritickou hranici, když hlavní rezervoár ve městě obsahoval jen 3% voda ze své kapacity.

Situace se sice zlepšila, ale krize může nastat opět. Důvod? Nádrže jsou příliš znečištěné na to, aby se daly použít.

A ty, které fungují, jsou také nedokonalé. Voda z nich buď uniká, nebo putuje na odlesňování Amazonie. Ve výsledku takto zbytečně přichází São Paulo o 31 % svých vodních zásob.

Melbourne

Melbourne si už jednou prošlo krizí, když od roku 1997 na deset let zažívalo nejničivější sucha.

Město se zotavilo, ale nyní ho ohrožuje něco jiného - odlesňování v celém státě Victoria. Právě v tamních lesích se totiž soustředí většina zásob vody pro Melbourne. Těžba dřeva tak může metropoli zásadně ohrozit a zcela ji zbavit veškeré vody.

Kapské Město

Sprcha na 90 sekund, půl litru vody k pití, jedno vařené jídlo a dvakrát umytí rukou. K tomu pár základních potřeb jako praní a umytí zubů a to je všechno.

V Kapském Městě už nyní lidé dostávají vodu na příděl.

Přesně tohle byste si mohli dovolit s 13 galony vody na den, které byste dostali na příděl v Kapském Městě. Nejznámější město Jihoafrické republiky je snad nejznámější metropolí, jíž již reálně docházejí zásoby vody.

Nejhorší situace byla v roce 2017 a 2018, kdy byly zásobovací přehrady naplněny jen na necelých 14 %. Nyní hladina dosahuje kolem 50 %, ale když přijde období sucha, ani současné zásoby nebudou dostatečné.

Londýn

Prý jste o Londýně a jeho problémech s vodou nikdy neslyšeli? Představte si, že v této metropoli se až 25 % vody změní na odpadní. Zdroje jsou přitom jen dva - řeky Temže a Lea.

Podle odborníků už nyní Londýn dosahuje svých kapacit. Do roku 2025 bude mít pravděpodobně problémy s dodáváním vody a do roku 2040 bude čelit vážnému nedostatku vody.